19. Proč jsou sebeklamy a diziluze součástí lidské přirozenosti a jak nás udržují při životě

28.10.2018

Článek hovoří o tom proč se lidé potřebují sebelitovat; Proč chtějí, aby je litovali jiní; Proč nechtějí na sobě pracovat; Proč hledají důvody a výmluvy proč se něco nedá namísto způsobů, jak toho dosáhnout. Článek zároveň posloužil jako jeden z mnoha argumentů, které pomohly náš projekt obhájit před psychiatrií...

Odteď budete o trochu méně hloupí: Jak zvítězit nad davů mentalitou, Jak si koupit štěstí a Všechny možné způsoby, jak obalamutit sám sebe (Anglický originál You Are Now Less Dumb: How to Conquer Mob Mentality, How to Buy Happiness, And All The Ways to Outsmart Yourself); kniha Nejste tak chytří, jak si myslíte (Anglický originál You Are Not So Smart) jsou knihy o psychologii od autora Davida McRaneyho. Je profesor psychologie a jeho knihy jsou úžasnými výchozími body, abychom pochopili arzenál triků naší mysli. Tyto knihy dále zkoumají kognitivní lži, heuristiku, jakož i množství vědeckých a psychologických studií, které poukazují na různé chyby mysli. Jak uvedl McRaney v úvodu jedné z jeho knih:

"Můžete to vnímat jako kampaň za pokoru prostřednictvím šoku a bázně, která vám pomůže cítit větší propojení v rámci lidského společenství. Všichni jsme v tom spolu, a toto jsou naše společné duševní kameny úrazu. Použijte to, co se zde naučíte, abyste byli shovívavější k ostatním a upřímnější sami k sobě. Nejste takoví inteligentní než si myslíte, ale existují určité konkrétní a fascinující způsoby, jak vyjít ze zaběhaných kolejí stereotypů a stát se méně hloupými."

Myslíme si o sobě, že jsme racionální, logické a spravedliví lidé. Myslíme si, že vnímáme svět takový, jaký je, a že chápeme odkud pramení naše pocity, myšlenky a rozhodnutí. Také věříme, jak se později ukáže, že vypadáme lépe než průměrní jedinci, že jsme kvalifikovanější, inteligentnější a schopnější než lidé kolem nás. Toto je důvod, proč podle slov Davida McRaneyho, autora knihy: Odteď budete o trochu méně hloupí: Jak zvítězit nad davů mentalitou, Jak si koupit štěstí a Všechny možné způsoby, jak obalamutit sám sebe, v podstatě podléháme sebeklamem všichni, ale proč je to tak vlastně v pořádku.

Naše mysl disponuje množstvím nástrojů a triků, které nás ovlivňují a balamutí takovým způsobem, abychom byli schopni přežití. Po miliony let se naši předkové museli vyrovnávat s nepředstavitelnou nepřízní osudu, a to, co je udrželo naživu, byly naše predispozice najít smysl života, změnit vnímání skutečnosti, najít střípky dobra i v tom, co je špatné. Podobně jako obrana proti černé magii, je náchylnost k vykreslování sama sebe v lepším světle, přirozenou tendencí mysli přikrášlovat pohled na sebe sama. Jinak bychom byli natolik plní ran krutou realitou, že bychom nebyli schopni posouvat se dál dopředu. Jak říká McRaney:

"Pozitivní iluze a pomocné sebeklamy vytvářejí vynikající seskupení klamných představ, které hlodají v psychice každého člověka. Společně s klamnou představou o nadřazenosti, přehnaným zdůrazňováním optimismu či přepisování vzpomínek, nesprávným sebe-utvrzováním, iluzí kontroly a sebeklamem o vlastních zásluhách, se nakombinovat jako legendární ochránce Voltron do mentální chiméry. Můžeme ji nazvat i sklonem k davovému zvelebování sama sebe. Funguje to tak, jak naznačuje už její název - neobjektivní vylepšuje váš pohled na sebe sama. [...] "Tyto iluze slouží jako systém kontrolních bodů a udržování rovnováhy, který stále běží na pozadí vědomí. Konečným výsledkem je vytvoření představy vašeho dokonalého JA - růžových brýlí, přes které vidíte sami sebe."

Naše štěstí si udržujeme pomocí tří pozitivních iluzí:

  • Klamná představa o nadřazenosti: Toto zkreslení nám umožňuje posuzovat sama sebe v lepším světle, než ostatních. Tato iluze zapříčiňuje, že se iv přelidněném prostoru cítíme být výjimeční.
  • Iluze kontroly: Je to přesně tak, jak to vypadá - bez naděje a bez přesvědčení, že naše činy něco znamenají a že ve vesmíru po nás zůstane nějaká stopa, bychom chřadli a nakonec zemřeli.

  • Sklony k optimismu: Naděje je alfou a omegou lidské existence. Podle slov McRaneyho:

"Třetí velká pozitivní iluze je zdůrazňování kladů. Jedná se o mentální konstrukci, která poskytuje kuřákům víru, že právě oni budou mezi těmi, kteří uniknou rakovině, motoristům sebedůvěru, že oni dokážou řídit rychle i během bouřky, partnerům jistotu, že zemřou ruku v ruce za bílým laťkovým plotem a přistěhovalcům obdivuhodnou vytrvalost, když si chtějí otevřít nový podnik v krachující ekonomice."

  • Sebeklam potvrzování: Toto je tendence vyhledávat informace, které potvrzují vaše přesvědčení, a ta způsobuje, že je pro vás mnohem těžší přijmout odlišné perspektivy. Konspirační teoretici jsou toho dokonalým příkladem: Jsou ochotni najít jakékoliv informace, které potvrzují, že sekta iluminátů kontroluje kvalitu jejich života, ale vyhýbají se všem, které dokazují opak.
  • Přepisování vzpomínek: Víra, že naše předpovědi o budoucnosti byly přesné, ačkoli ve skutečnosti jsme se většinou mýlili.
  • Sebeklam o vlastních zásluhách: Když se nám věci daria, když věříme, že vesmír nějakým způsobem zareagoval na náš e-mail, přikládáme úspěch výlučně našim schopnostem a tvrdé práci. Když se nám ale věci nedaří podle našich představ, rychle si vzpomeneme na všechny překážky a křivdy, které nám zabránily naplnit naše sny. Například jsme měli prostě smůlu nebo špatného učitele.

Ale proč bychom tedy tak iracionálně věřili tímto bludem? Není to kvůli skutečnosti, že právě tyto bludy pomohli našim předkům prodávat geny jejich potomkům? Proč je tak těžké být prostě "realistický"? Ukazuje se, že tento druh naturalistického realismu je skutečně nepříznivý a neuvěřitelně těžko udržovatelný. McRaney píše:

"Myšlenka, že lidé by byli šťastnější, kdyby si udržovaly konstantní stav vnímání nenarušené reality, je nádherně sentimentální, ale Taylor a Brown zjistili pravý opak. Představili novou teorii, která poukazuje na to, že blahobyt pochází z nerealistických názorů na realitu. Tvrdili, že tím, že lidé hledají útočiště v optimismu a sebeklamu, redukují stres ze smrtelných onemocnění nebo z práce pod velkým tlakem nebo z nečekané tragédie. Vaše bouřlivě nepřesné sebepřeceňování umožňuje přežít těžké časy a pomáhá motivovat vás v časech dobrých. a opravdu, jak ukázal pozdější průzkum, jejich teorie byla pravdivá. Lidé, kteří jsou k sobě brutálně upřímní, nejsou v každodenním životě takoví šťastní jako lidé s nerealistickými domněnkami o svých schopnostech."

Když se vrátíme k výše zmíněným nerealistickým přesvědčením o tom, že my sami jsme lepší než průměr v téměř všech aspektech našeho života, zveřejnil McRaney průzkum, který dokazuje, jak moc jsou tyto klamné přesvědčení rozšířené, když se jedná o náš vzhled:

"Vědci z Kalifornské univerzity v Los Angeles (UCLA) uskutečnily v roce 2010 průzkum s více než 25 000 respondenty ve věku od 18 do 75 let a zjistili, že většina hodnotila svou vlastní atraktivitu přibližně sedmi body z deseti. To naznačuje, že průměrný člověk si myslí, že vypadá alespoň o trochu lepší než průměrný člověk. Asi třetina lidí mladších než 30 let svůj vzhled ohodnotila někde kolem devíti bodů. je zábavné přemýšlet o takovém sebevědomí, když vezmeme v úvahu, že je nemožné, aby každý člověk vypadal lépe než polovina obyvatelstva."

To, co tuto směs iluzí podstatně zahušťuje, je naše hluboce zakořeněná potřeba vymýšlet si příběhy, zejména sami pro sebe. Koneckonců, vyprávění příběhů je možno nejsilnější stránkou lidské přirozenosti. Hledání významu ve všem, co děláme, je tím, co nás odděluje od našich spojenců s menších mozkem. McRaney říká:

"Schopnost mluvit je natolik důležitá pro přežití, že je to doslova poslední věc, které se vzdáváte předtím, než se stanete hromadou masa. Je nosnou konstrukcí vaší vědomé zkušenosti. Bez ní by neexistovalo nic jiného, ​​jen rámus. Ještě zajímavější je, že když pilot opět nabude vědomí, procházejí lidé stejnými stereotypy vysvětlování jak pacienti na pohotovosti, kteří klinicky zemřeli a vrátili se zpět mezi živé. Po psychedelické zážitku, způsobeném dlouhotrvajícím nedostatkem kyslíku, vidí mnozí lidé světlo a tunel - jako přechod do posmrtného života. Příběhy se liší v závislosti na systému víry, ale vždy se jedná o příběh. [...] Podle Ramachandran, si člověk jako organismus, přeje "stabilitu chování." Poslední věc, kterou si různé struktury vaší mysli přejí, je, aby se celý systém rozběhl náhodným směrem, bez jakékoliv kontroly. když váš mozek vycítí potíže, když cítí, e se blíží něco mimo běžné rutiny, prvotní instinkt mu velí vytvořit si nějaký příběh, jako jakýsi obranný mechanismus proti chaotickému a riskantnímu chování."

I když to zřejmě bylo většinou evidentní, po přečtení dvou McRaneyových knih o sebevraždách, se mi v hlavě najednou rozjasnilo: Podstatná část triků naší mysli a naší iracionální stránky, je kvintesencí našeho přežití. Naše přehnaná sebedůvěra, častokrát nereálné postoje k sobě samému a našemu místu ve světě, slouží jako mechanismus přežití, který nám pomáhá prosperovat a pokračovat dál. Bez nich bychom ztratili naději a následně zahynuli.

V knize je část, když McRaney oceňuje důležitost koncentrace a schopnosti zastavit se, stručným vysvětlením toho, jak jsme se vyvinuli takovýmto způsobem a proč naše sebeklamy nejsou nutně hroznými nedostatky:

"Stejně jako u většiny sebeklamů, vše, co bylo třeba udělat, bylo jen najít si čas na reflexi, která měla trumfnout výchozí nastavení mysli.

Tak čím je to, že se tak zřídka zastavíte, abyste si je uvědomili? Co tedy umožňuje vašemu davovému sebe-zvelebování a všem těm pozitivním iluzím vzkvétat ve vaší mysli? Proč by tak zjevně nepřijatelný soubor přesvědčeni setrvával v hlavě téměř každé uvědomělé osoby?

Vědci si nejsou stoprocentně jisti, proč tyto sebeklamy a iluze o tom, jací jste úžasní, vlastně existují, ale většina spekulací o této záležitosti naznačuje, že něco tak všudypřítomné v každé lidské mysli, muselo sloužit adaptačnímu účelu v mysli našich předků. Jak se vyvíjela vaše schopnost přemýšlet a uvažovat, vyvinuli jste i sílu mlžit pravdu, abyste náhodou přes závoj iluzí nezahlédli skutečný život a nemalomyslněly. Vaši předkové spali na špinavé zemi a byli "mlácení pěstmi" minutu za minutou neustálým proudem ohrožování neúprosným a lhostejným okolím. Příroda se nikdy nevzdává a je tedy logické, že váš druh vyvinul obranné mechanismy, které zajistily, že vás nikdo nebude utlačovat.

Někteří vědci tvrdí, že ti útočníci, kteří byli přehnaně sebevědomí, ať už přišli z džungle nebo savany, mohli působit tak odvážné a zastrašující, že když vtrhli do táborů svých nepřátel, měli tendenci bojovat lépe, než ti, kteří byli plachejší nebo rozpačitější. Někteří psychologové jsou přesvědčeni, že morálka není nic jiného než shluk pozitivních iluzí; a právě morálka je v boji obecně považována za tu nejdůležitější věc."

Takže když budeme čelit informacím, které zpochybňují naše hluboké přesvědčení, možná si dokážeme uvědomit sílu zkresleného sebe-utvrzování a naučíme se vidět různé perspektivy. Ne kvůli tomu, že tak je to správné, ale jednoduše kvůli tomu, abychom mohli rozvinout větší porozumění vůči sobě samým a tomuto tématu. Nebo když si vykračujeme po nákupním centru s pyšně vystrčenou bradou, můžeme zvážit, zda nejsme pod vlivem klamné představy o naší nadřazenosti a nesoudit osobu, která se právě klopýtla na pohyblivých schodech, příliš přísné. Nebo když se pokoušíme předpovědět budoucnost a předpokládáme, že jsme to v minulosti přece tak úspěšně zvládli, můžeme si vzpomenout, jak přepisování vzpomínek balamutí naši mysl, ale v konečném důsledku si uvědomit, že to, v naší povaze, což vytváří tyto předpovědi, může být jednoduše naději nebo motivace.

A opravdu, po přečtení těchto dvou knih mám vždy na zřeteli mnohem komplexnější porozumění lidské přirozenosti a mysli, když se přichytí, že jsem na ostatních trochu pritvdý.