6. Radovan Babic: I terapeut potřebuje terapii: Moje „dobrodružství“ se psychiatry

10.11.2018

Věříme, že zkušenosti našeho odborného poradce Radovana s psychiatry a psychiatrickými léčebnami jsou právě to klíčové řešení, které ve Vaší terapii s námi potřebujete pro pomalé, průběžné, odpovědné, ale ULTIMÁTNÍ a trvalé vysazení Vašich léků...

V předchozí části této série o mých vyřešených problémech jsem psal, že jsem pracoval na letišti, v bývalé práci, předtím, než jsem se vydal na vlastní cestu psychoterapeuta.

Předtím, než jsem se ze zahraničí vrátil, jsem měl příležitost zažít další zajímavé a rozhodně prospěšné dobrodružství. Později jsem zjistil, že i toto dobrodružství mělo kromě jiného sloužit k uzavření další části mé karmy.

Postupně, jak plynul čas, začal na mě doléhat syndrom vyhoření a postupně se zesilovaly pocity, že z té práce musím odejít za účelem věnování se mé terapeutické činnosti. Mému odchodu z práce předcházely problémy jako

  • Syndrom vyhoření.
  • Pocity, že můj mozek nebyl dostatečně vytížený a zaměstnaný.
  • Pocity, že můj zaměstnavatel si nevážil mé práce.
  • Nuda v práci.
  • Dělání práce "na sílu".

To vše vyústilo do toho, že jsem začal mluvit o věcech, které popisuji na své stránce - terapie, volná energie a mnohé další, které jste viděli nebo můžete vidět v našich videích na cestách k sobě, která jsou dostupná i na této stránce. A zde začalo ono zmiňované dobrodružství, po kterém následoval můj ultimátní odchod z této mé bývalé práce.

Když jsem kontaktoval i letiště s nabídkou spolupráce pro nové technologie, samozřejmě se mi nedostalo pochopení. Důvod byl ten, že jsem byl nepochopen, měli ze mne strach, strach z něčeho nového, strach z neznáma a mnohé další. Osoby, které jsem kontaktoval, jsem upozornil, že to pro ně může být něco nového a že všechno vyžaduje diskusi, pokládání otázek a jejich zodpovídání. Ale strach z neznáma u těchto lidí byl tak velký, že jsem nakonec skončil na letištní policejní stanici a stal se součástí oficiálního policejního vyšetřování.

Naštěstí tam byl ne náhodou můj známý, který dohlédl na to, aby vyšetřování proběhlo v pořádku, spravedlivě a bez problémů. Zde jsem se setkal s něčím, co nazývám první linie psychiatrických služeb - psychiatrické "sestřičky", které mi kladly různé otázky. Ale po dlouhé diskusi a odpovědích na otázky tito lidé nebyli kompetentní určit nějaké lékařské diagnózy. Výsledkem policejního vyšetřování bylo to, že nedělám nic nelegálního a že jsem v souladu se zákonem a legislativou.

Následně moje dobrodružství pokračovalo na psychiatrických klinikách mnoha rozhovory s psychiatry, s čímž jsem dobrovolně souhlasil. Byly to hovory na vysoké akademické úrovni, mnohé otázky, argumentace a dokazování. Výsledkem toho všeho byla shoda psychiatrů, že nejsem hrozba a nebezpečí ani pro sebe, ani pro společnost.

Psychiatři mi zároveň pomohli si uvědomit, vyplavit a zpracovat další problémy, jako např.:

  • Problémy s financemi a vysoká naivita v tomto směru.
  • Pocity, že nikdo nikdy neslyšel můj celý příběh, resp. nikdy nikdo si nechtěl najít čas, aby mě vyslechl kompletně - každý znal jen část mého příběhu.
  • Na základě toho byly vůči mně vytvářeny unáhlené závěry, falešné domněnky a předsudky.
  • Toto byl velmi mocný blok, jehož uvědomění způsobilo to, že tělo otevřelo ventily a plakal jsem ten den nonstop až tři hodiny. Pláč byl v kombinaci se zimnicí, kterou jsem neutralizoval zatopením v pokoji.

Po třech hodinách neustálého pláče se mi neskutečně ulevilo a následně jsem přesně věděl, co bylo třeba udělat, a v tomto období začal proces eliminace lidí z cesty, kdy jsem ze vztahů s nimi v podstatě už nic neměl.

Verdikt obsahoval i mnohé lékařské diagnózy, s kterými jsem s psychiatry souhlasil. To, co vidí lékaři jako diagnózu, problém, v tom já vidím svůj potenciál a schopnosti. A touto filozofií se řídíme i v naší terapeutické praxi. Pokud je někde mentální porucha, nehledíme na to jako na nemoc. Hledím na to jako na něco, z čeho je možné odstranit negativní a destruktivní účinky a následně "chorobu" usměrnit k prosperitě člověka, především v podobě kreativity. Také tyto lékařské diagnózy umožňují lépe porozumět našim klientům v terapii s námi. Klientům, kteří mají stejné nebo podobné diagnózy, jaké jsem měl já. Když jsem dokázal své lékařské diagnózy usměrnit, dostat pod kontrolu a zapřáhnout pro prosperitu pro sebe, věřím, že to dokážeme i u klienta.

Jako příklad uvedu jednu z lékařských diagnóz. Byl jsem charakterizován, že se mohu nacházet v autistickém spektru především pro můj smysl pro detaily, kalkulované a promyšlené odpovědi apod. Nemám problém s touto diagnózou, jak jsem zmínil, jakékoli negativní elementy jsou odstraněny a usměrněny a umím to používat v životě v kreativitě, ale i v oblastech s komunikacemi s lidmi, kde kladu mnoho otázek, šťourám do detailů. Tato schopnost mi zachránila krk nesčetněkrát a pomohla mi odhalit například nesrovnalosti a lži, na které mě chtěli někteří lidé dostat, lidskou faleš apod. Ve zkratce: ti, kteří něco skrývají, nemají rádi otázky a šťourání v detailech.

Ale když už jsem si myslel, že tato záležitost se blíží ke konci, odkryla se mi další část mého příběhu. A to skutečná příčina mé záležitosti s psychiatry - záležitost jednoho jiného mého minulého života.

V jednom ze svých minulých životů jsem byl americký psycholog David Rosenham. A zde začaly skutečné příčiny mého dobrodružství s psychiatry a mou potřebou to s nimi v tomto životě uzavřít.

Možná mnozí z vás slyšeli o události známé pod názvem Rosenhamův experiment. Cílem tohoto experimentu bylo poukázat na neefektivní a neobjektivní stanovování diagnóz psychiatry. Experiment spočíval v tom, že já a několik spojenců jsme se v tomto minulém životě nechali dobrovolně zavřít do psychiatrické léčebny. Každý z nás šel do jiné léčebny se stejným vymyšleným příběhem, na základě kterého nám určili falešné diagnózy. Viděli jsme to doslova "zevnitř", jak psychiatrické léčebny zacházejí s lidmi. Nehumánní podmínky, lobotomie, elektrošoky, obrovská množství léků, udržování lidí v umělých stavech... Později se každý z nás z psychiatrie dostal ven, když jsme s psychiatry "souhlasili s jejich diagnózami".

Výsledek tohoto experimentu byl publikován v časopisu Scientist, což z nás samozřejmě udělalo nepřátele v celé psychiatrické a psychologické komunitě. Jako reakce na tuto událost jedna klinika akceptovala chybu a uvedla, že jí máme poslat pacienty za účelem, aby psychiatři na této klinice rozeznali a určili, zda je pacient podvodník nebo má skutečný problém. Nakonec na tuto kliniku bylo posláno velké množství pacientů a psychiatři určili nějaké množství falešných pacientů a jiní byli klasifikovaní jako potenciální falešní pacienti. Ale háček byl v tom, že tentokrát byli oné psychiatrické klinice poslání pacienti, kteří VŠICHNI měli nějaké psychiatrické poruchy. Klinika tedy znovu neuspěla.

Víme ale, že psychiatrie je disciplína, kde se neberou pro vyšetření vzorky z těla apod. Rosenhamův experiment sloužil zároveň pro psychiatrickou komunitu jako poučení za účelem např. úpravy DSM (Diagnostic statistic manual), což je dnes velmi silná pomůcka pro efektivnější určování psychiatrických poruch. Na základě tohoto DSM (vydaný Americkou asociací psychiatrů) vznikly i v mnoha jiných zemích světa podobné manuály.

Dodatečný zdroj: Rosenhamův experiment - Aby odhalil drsnou pravdu, nechá se zavřít blázince, časopis Epocha, květen 2017, strana 28

Na základě těchto událostí byl natočen i film s názvem Přelet nad kukaččím hnízdem...

Celé toto dobrodružství pomohlo uzavřít si zároveň s psychiatry a psychiatrickými léčebnami i karmu a uzavřít tento kruh a následně tyto zkušenosti usměrnit do naší terapie.

Na základě těchto zkušeností s psychiatry plus mých zakódovaných vědomostí a zkušeností amerického psychologa Davida Rosenhama v mé paragenetice věřím, že v naší terapii Vám dokážu pomoci zbavit se závislosti na Vašich lécích jednou provždy.